Nové zkušenosti s našimi fíkovníky
Loni jsme si pořádně užili tropického léta. O škodách letních veder na krásné úrodě kiwi a minikiwi jsem psala na těchto stránkách. Ale ta vedra (vlastně již od konce dubna) neměla jen negativní stránky … právě fíkovníkům to počasí skvěle svědčilo a odvděčily se (na naše podmínky) velmi krásnou a časnou úrodou. Plody z 1. sklizně jsme ochutnali o takřka měsíc dříve, než je u nás obvyklé, a sice již 10. července – z palmety na jižní stěně domu. Plodů bylo odhadem (při počtu kusů a průměrné váze 55g) na 9kg, na původním keři fíkovníku 2m od rohu domu kolem 6kg – ty dozrávaly o něco později, ale chuť z obou rostlin byla prostě výtečná. Zkusila jsem urychlit dozrávání plodů z 2. násady (počátkem června) zastřižením výhonů s plody nad 4. plodem (nechávala jsem plody s velikostí malého vlašského ořechu) a pak už jen čekala na výsledek. Když jsem toto opatření zkusila předchozí rok, při pozdější 2. násadě a méně horkém letním a raně podzimním počasí, plody to už ke zralosti nestihly, ale co kdyby…? Alespoň se zakrátily příliš dlouhé výhony (od dubna stačily narůst o 1 až 1,5m!).
Pěkné počasí s letními teplotami pak pokračovalo i v září, urychlil se vývoj II. násady fíků ž konci jara loňského roku a tak vlastně poprvé jsme si mohli vychutnat i 2., podzimní úrodu z našich fíkovníků. Velikostí sklizně ba ani kvalitou a chutností plodů se mnoho nelišila od té první, takže jsme z obou rostlin sklidili dohromady na dalších bezmála 10kg! Loni to byl pro fíky skvělý rok!
Letos se doba obou násad plodů zase téměř vrátila k „normálu“ z předešlých let. Velmi zvláštní ovšem bylo velmi rané dozrání jediného fíku na původním keři těsně před půlí července. Plod byl menší, ale jeho chuť již velice dobrá. Ovšem další plody na sebe nechaly čekat na palmetě až ke konci července a na keři k počátku srpna. První plody na palmetě byly nezvykle velké, jako menší hruška, s hmotností kolem 70g. Díky suchému a horkému počasí plody dozrávaly docela rychle a opět měly výtečnou chuť. Zjistila jsem ale jednu zajímavost: palmeta není dceřinná rostlina z té původní keřové, ale z původní 2. rostliny, která byla přisazena k původní polské rostlině asi o rok později. Při extrémních mrazech po pěkné úrodě před pár lety vymrzla tato odrůda i s kořeny, zatímco původní a zjevně odolnější polský řízkovanec znovu vyrašil a obnovil se z kořenů. Poznala jsem to podle různého tvaru plodů – zatímco na palmetě byly plody v průřezu kruhové s rovinnou spodní částí (opravdu jako menší hrušky), u keře byly plody docela výrazně protáhlé, na průřezu eliptické a při pohledu z boku i se šikmou spodní stranou. Barvu a v podstatě i chuť ale měly (aspoň pro nás konzumenty) prakticky nerozeznatelnou. O tom, jak byly fíky chuťově skvělé, nejlépe svědčila invaze hmyzu – vosy, včely i mravenci – všichni se snažili ukousnout si z nich co nejvíc… Plody, které nakousali, byly samozřejmě ty vůbec „nej“ s vysokým obsahem cukrů. Chtěla jsem nechat některé plody vysušit na rostlinách, jinak tyhle adriatické odrůdy sušit nejdou, ale kvůli nezvaným malým konzumentům to letos skutečně nešlo.
Počátkem září vedra ustala, přišly četné deště a dozrávající poslední fíky z 1. násady nejprve natáhly velké množství vody, popraskaly. Posledních pár slušných kousků, dozrálých bezprostředně po prvních deštivých dnech, si našel hmyz, a zbylé byly naprosto nechutné, takže nakonec na rostlinách plesnivěly či shnily.
Opatření letním řezem nad 4. plodem větví jsem provedla i letos, ale nezdá se, že by fíky opět stihly i 2. sklizeň. Možná při dlouhém a teplém babím létě by mohlo dozrát aspoň pár malých plodů … ale na to si musím ještě pár týdnů počkat.