Citrusy a jiné subtropické rostliny

Fíkovník (Ficus carica)

Až do roku 1993 byl fíkovník pěstován v nádobě v panelovém bytě, přes léto na balkoně a na zahradě a „jaksi“ rostl. V létě 1993 jsem jej spolu se dvěma dalšími rostlinami zasadila do tehdy nově vybudovaného tranšejoskleníku. V zimě rostliny bez problémů přežily mrazy -20^oC a následujícího roku fíkovník poprvé zaplodil. Plodů jsem sklidila asi 25 od konce září do konce října. Jednalo se o násadu z dubna toho roku, násada z II. periody v létě dozrát nestačila.

 Po další dva roky fíkovník plodil sice jen z jarní násady, ale pravidelně. Vzhledem k jeho rychlému rozrůstání jsem musela ostatní rostliny „vystěhovat“ a konečně na podzim v r. 1996 zrušit celou severní polovinu trajšejoskleníku kvůli stavbě domu.

 Fíkovník zatím pořádně narostl (do výše asi 2,5 až 3m) a pro omezený prostor torza tranšeje (zbylo u něj k severu otevřené U stěn) ho nebylo možné již od podzimu 1998 bez důkladného seřezání větví zakrýt. Tak byl „ponechán osudu“ – tedy naší zimě a jejím rozmarům s minimální ochranou. V podstatě ho trochu chrání ze severu dům o několik metrů dál a z ostatních tří stran do výše 1,2m stěny tranšeje. V následné zimě namrzly konce v létě vyrostlých výhonů, v létě 1999 nasadil (sice až v červnu) plůdky a z nich jsme v říjnu snědli několik zralých fíků.

 Zimu r. 1999/2000 přežil fíkovník zcela bez poškození a květy nasadil pouhé 2 týdny po fíkovníku, který jsem tehdy pěstovala ve skleníku – již koncem dubna! V létě bylo mimořádné horko a sucho a tak mi i přes zálivku nasazené plody uschly. Nicméně ten rok jsme přece nějaké plody dopěstovali – byly tři z II. násady v létě.

 Zima r. 2000/2001 byla neobvykle mírná a milosrdná (v Brně byl největší mráz do -14^oC a to jen po dvě či tři noci), tak fíkovník nejen přežil, ale zcela bez úhony koncem dubna 2001 nasadil plůdky. Ty loňské z II. (letní) násady postupně během jara opadaly, ale nová, opět bohatá násada rychle rostla. První plody jsem sklízela někdy kolem 15. srpna a dlužno říci, že byly naprosto vynikající. Dokonce lepší, než na fíkovníku ve skleníku (rovněž fialovoplodá ale jiná, méně odolná odrůda). Sladké, vyváženě šťavnaté s temně červenou dužninou. Několik plodů jsem (namátkou vybrány) zvážila: hmotnost se pohybovala od 55 do 60g. Do 5.10., kdy mi toho roku dozrál poslední plod, jsem jich sklidila asi 110. Fíkovník mi tedy vynesl z 1. násady kolem 6kg plodů. Plody byly výtečné až do asi 20. září, pak ztrácely sladkost a „vodnatěly“. Při nevlídném počasí od počátku září (chladno, časté deště) mne velice udivovalo, že vydržely být dobré tak dlouho. Ukázalo se, že počasí ovlivňuje kvalitu plodů do doby asi 2 až tři týdny před jejich zralostí a ty uvedené poslední týdny již v podstatě nemají vliv. O to větší je škoda, že II. násada (koncem srpna) již nedozraje a padne vniveč. V konci léta byla ubourána další stěna tranšejoskleníku, takže z něj zůstává již pouze jižní stěna z lahví a západní z opěrek s rostlinným odpadem jako se základem kompostu.

Zima 2001/2002 byla s výjimkou pár dní v konci podzimu (3 noci -15^oC, jedenkrát -18^oC měřeno digitálním teploměrem 1,5m nad zemí na domovní stěně) až do ledna celkem mírná, pak bylo do rána -18^oC (na digitálním teploměru spuštěném z okna na teplé stěně domu -16,5^oC ještě v 6 hod. ráno) a následovaly dva až tři velmi teplé týdny - to bylo někdy na přelomu února a března. Zdálo se, že zima skončila, stromy se začaly budit a, žel, i fíkovník. Do rána pak uhodilo dalších -18^oC ... a ty fíkovník téměř zničily. Vymrzl až na nejsilnější větve posledních cca 10 až 15cm od země. Během jara a léta 2002 narostly četné nové výhony (asi 30), musela jsem hodně prostřihávat, a ty v následnou zimu (pokusně zase bez jakékoliv ochrany) opět vymrzly skoro až ke starým větvím.

 V prosinci 2004 jsem jednoleté větve s dvouletým krátkým základem svázala k sobě a zabalila do netkané bílé zahrádkářské textilie. Zima přišla až skoro koncem ledna 2005, ale i tak bylo jednu noc do rána opět -18^oC. Koncem března jsem fíkovník vybalila, jenže asi příliš brzy – ještě přišly přízemní mrazy (-6^oC ráno) a ty stačily silně poškodit narašující výhony z loňského pozdního léta.

 Následující léto(2005) jsem se přece jen konečně zase dočkala plodů – bylo jich ale jen 6 z I. periody.

 Tenhle keř je teď v podstatě pokusný – mezitím jsem si z něj zasadila odnož jako palmetu na jižní stěně domu – z ní jsem v r. 2005 (3. rokem po výsadbě) sklidila na 60 plodů a díky krásným dnům pozdního léta a podzimu ještě na konci října dozrálo několik dalších plodů z letní násady (ta měla jistě přes 300 plodů).

 Jenže hned nato přišla zima, jakou dlouho nepamatují ani pamětníci – začala koncem listopadu a skončila až v dubnu 2006. Oba fíkovníky jsem žel vůbec nechránila – jen přiházela ke kořenům sníh, když jednoho pozdního večera klesla teplota už na -18°C. Takových nocí se tu zimu opakovalo hned několik a teploty padaly pod -20°C, v nejmrazivější noc pod -24°C… Oběma rostlinám odmrzly všechny větve až cca 15cm pod úroveň sněhových kopečků na kořenech. Během jara a léta (2006) stačily narůst hodně přes 1,5m v husté keře, měly ovšemže jen letní násadu, která byla jako obvykle bohatá, ale nestačila ani dorůst. Růst ukončil až ranní mráz -10°C v samém počátku listopadu. Obě rostliny jsem raději zakryla, jenže i přes ochranu a naopak velmi mírnou zimu "odešly" nevyzrálé pozdně letní a podzimní nárůsty a tak mají obě rostliny plody letošní jarní násady jen naprosto sporadicky.

Péče o fíkovník:

Nad mojí péčí by asi zahradníkovi nebo odborníku na subtropické rostliny asi vstávaly vlasy na hlavě zděšením. V podstatě totiž není žádná.

- Hnojím tak nanejvýš 2x za sezónu, někdy vůbec (v zimě na sníh rozhodím hrstičku Cereritu, v létě přidám do jedné zálivky v době růstu tekuté hnojivo (Starklovo univerzájní nebo Krystalon květ a plod). V dřívějších letech si také možná fíkovník bral sám živiny z hromady založeného kompostu na poslední opěrné stěně tranšejoskleníku

- Výhony nekrátím, jen čas od času vyřežu nějakou vadící či nejstarší větev a to většinou blízko u kořenů. Lepší je (alespoň u mne) řez žádný, než nevhodný. Fíkovník pro tuto metodu jeví neobvyklé pochopení: přirůstá na starších větvích totiž asi 40 až 50cm za rok s internodii kolem 5cm a na valné většině oček je v paždí vyvinut plod. Obvykle kolem 5 plodů na větvičku, výjimkou není až 9 plodů. Propad plodů před dozráním v běžném roce je do 8%. Mladé větve po vymrznutí v posledních letech mají nárůst až 1m za rok, násada plůdků byla zatím převážně až pozdní v podobném počtu. Zdá se, že řez za mne z valné části vykonává mráz – z konců částí větví z I. periody předchozího roku vyrůstají mladé krátké větve s nasazenými plody

- Zalévám jen ve velmi parných dnech s déle trvajícím suchem (10l vody za týden ke kořenům a podvečerní sprcha hadicí 2x do týdne při zálivce rajčat).

 Položím-li si otázku, proč fíkovník tak dlouho odolával v podstatě bez ochrany naší zimě, napadají mne dva důvody:

- fíkovník nebyl sice chráněn před mrazem, ale v době existence torza tranšejoskleníku byl alespoň ve své dolní části chráněn před nárazovým větrem. Je známo, že vítr ochlazuje všechny povrchy, takže při působení větru stoupá mráz na povrchu (v daném případě rostliny) přímo úměrně s rychlostí větru. Pokud tedy ochráníme rostliny před větrem, snesou vyšší stupeň mrazu, než se obvykle uvádí. Můj fíkovník má navíc kořeny ve stínu, takže je na zimu dobře zásoben vodou.

-   fíkovník jsem získala v běžném květinářství jako řízkovanec dovezený z Polska s názvem Figa adriatica. Jedná se o fíkovník adriatické skupiny. Je možné, že mateřská rostlina byla alespoň z části přizpůsobena tvrdším podmínkám Polska.

Druhá rostlina, pěstovaná jako palmeta u domu, je na zimu přivazována ke kroužkům ve zdi. Byla pěstována bez ochrany (kromě tepla z vytápěné venkovní zdi domu a závětří), v zimě 2006/2007 byla po vymrznutí předchozí zimu chráněna přiklopeným oknem s drátosklem.

Zkušenost s mrazy:

Fíkovník patří k rostlinám, které dokáží při zmrznutí nadzemních částí regenerovat z kořenů. Jejich větve získávají odolnost s věkem a samozřejmě záleží i na tom, zda je právě rostlina v růstu či v zimním spánku. U mého venkovního fíkovníku se potvrdila moje zkušenost, že po výsadbě mladé rostliny popř. po vymrznutí silných větví až těsně nad zem je třeba první roky (nejlépe 2 až 3 zimy) větve dobře chránit, než zase získají vysokou odolnost.

Nevyzrálé letorosty v růstu a narašená očka na letorostech z předchozího roku vážně poškozují už mrazy kolem -6°C, jednoleté výhony ze starých větví poškozuje cca -10°C. Naproti tomu část letorostu z jarní růstové periody, vyrůstajícího z jednoletého dřeva, nepoškodí v dormanci mrazy do -15°C (a možná i větší), v případě, že ono jednoleté dřevo vyrůstá z dvouletého a to ze tříletého, je odolnost takového letorostu (jeho na jaře narostlé a tím dostatečně vyzrálé části) na mém fíkovníku až -18°C. Konce letorostů sice odmrznou, ale rostlina nasadí plody z oček jarního nárůstu předchozího roku..

Fíkovníky v nádobách:

Kromě „venkovních“ fíkovníků mám už léta další dvě odrůdy.

Jedna z nich (F4 s fialovými plody) byla v 90. letech vysazena ve skleníku ve volné půdě, kde pravidelně přinášela dvě násady plodů. Skleník stačila zabrat pro sebe, musela jsem hodně prořezávat, aby v něm vůbec bylo k hnutí, ale když jsem přistoupila k rekonstrukci skleníku, nezbylo, než keř vykopat. Zapěstovala jsem si z něj novou rostlinu, ale již jen do nádoby. Obě odrůdy nasazovaly zatím plody jen sporadicky a shazovaly je v různé velikosti, ale vždy ještě v době růstu. Nepodařilo se mi bezpečně zjistit, v čem dělám chybu. U rostliny (F3), kterou mám v nádobě již skoro 15 let (bez dopěstovaných plodů), jsem začínala již vážně uvažovat o přesazení někam do kouta zahrady a ponechat ji osudu…

Až letos poprvé jsem sklidila z 1. násady obou rostlin po 1 plodu – z fíkovníku F4 byl sklizen 22.7. 2007 a plod byl výborný, velmi sladký, plod na F3 byl sklizen o týden později. Přitom došlo na velké překvapení: fíkovník F3, který měl být rovněž s fialovými plody, byl nakonec se světlou dužninou (bílo-jantarovou do růžova) a rovněž jeho tvar byl hodně atypický – téměř kulovitý plod na velmi krátké stopce. Rostlina má nasazeno několik plodů z 2., květnové násady, které zatím drží a přirůstají. Fíkovník F4 je dost překvapivě bez letní násady.

V r. 2004 jsem získala řízek fíkovníku (F5) s (údajně) jantarovou dužninou. Řízek zakořenil, v následující rok nasadil v létě jeden plod, ale nedonosil jej (malá nádoba), v roce 2006 už mi dozrálo z 1. (jarní) násady pět plodů a chuťově výborných, jantarovočervených. V létě nasazený jediný plůdek na podzim opadl. Letos nasadil v 1. periodě 4 plody, které postupně dozrávaly od 20.7. do 28.7.

Všechny tři rostliny jsou zimovány od listopadu až prosince do půlky dubna ve skleníku s citrusy, poslední mírnou zimu (2006/2007) jsem je ponechala v „okeníku“. Zimu přečkaly zcela bez problémů či poškození.

A v čem byla zřejmě největší chyba u nádobových fíkovníků? Odpověď na možnou příčinu mi dala zkušenost s D. kaki. Fíkovníky jsem vždy dávala na nejslunnější místa a zalévala jednorázově větším množstvím vody. Ztrátu plodů tak zřejmě způsobil zálivkový šok, nikoliv malé nádoby, jak jsem si myslela. Ke ztrátě všech plodů z jarní násady totiž došlo i po přesazení (jaro 2006) do o hodně větších nádob (F3 je v nádobě ∅40cm). Letos jsem poprvé  nedala rostliny na plné slunce, ale vedle rostliny D.kaki do přistínění v odpoledních hodinách jabloní a také změnila režim zálivky – místo jednorázového vylití vody do nádoby, „kolik se jí tam vejde“ jsem zálivku v parných dnech rozdělila vždy na 2x popř. i na 3x s časovými odstupy mezi zálivkami min. 15 minut. První dávka vody je přitom nejmenší. Každopádně – tato změna se osvědčila. Zda nešlo jen o shodu okolností, uvidím v dalších letech.

Fíkovníky v r. 2008

Poslední zima 2007/2008 byla velice mírná, s nejnižší teplotou -16C°C a pouze jediné ráno, tak oba venkovní fíkovníky, přestože jsem je tuto zimu již nijak nechránila, ji přečkaly naprosto bez úhony. Odmrzly jen špičky větví, které ještě v listopadu pomaličku dorůstaly.

 Ukázalo se, jak bujný růst má fíkovník. Na jaře měly obě rostliny výšku cca 1,5m, přes léto 2008 stačily narůst o další metr a půl a jejich násada byla rekordní – na každé z rostlin kolem 190 fíků, což je celkem kolem 18kg. Větve keře (F1) jsem musela svázat a za palmetu dát na zeď domu KARI síť, k níž se větve přivázaly, aby bylo vůbec možné kolem rostlin projít… 

Na palmetě (díky lepšímu oslunění než u keře) začaly letos zrát plody velice brzy – ten 1. plod (byť ojedinělý) jsem sklidila již 28. července, ale mohla jsem jej sklidit i o den později. Díky relativně chladnému a hodně deštivému počasí při dozrávání byl vhledem k "normálu" předchozích let extrémně velký a také špatně vybarvený. Ale chuť byla napodiv velice dobrá, dostatečně sladká (i když méně, než obvykle). Plod se blížil kouli s krkem s průměrem skoro 5,5cm, váha cca 70g, správně vybarvený jen u vrcholové jamky. Znovu jsem si ověřila zjištění z předchozích let ohledně počasí: chuť a kvalitu plodů (aspoň na mých fíkovnících) už neovlivňuje počasí a zálivka v posledních 10 (možná 12) až 14 dnech před dozráním. Pokud bylo v období 6 až 2 týdny před sklizní horko a sucho, pak jsou fíky koule s krkem s průměrem 5cm s výbornou chutí a krásně sladké, pokud bylo v té době chladno a pršelo, byly většinou velké a nevalné (vodnaté s nízkou sladkostí, skoro bez chuti). Plody, co postupně začínaly dozrávat během srpna a počátkem září byly už menší, jen těsně nad (nebo pod) 5cm průměru, ale sladší, lépe vybarvené a chuťově už zcela k mé spokojenosti.

 Na keři (F1) začaly plody dozrávat skoro o dva týdny později. Zjistila jsem, že plody jsou ve dvou velikostech a také trochu tvarově odlišné, jakoby se jednalo o dvě odrůdy. To mne přimělo se pořádně podívat na bázi keře. Zjistila jsem, že se ve skutečnosti nejedná o jeden, nýbrž dva keře, kdy jeden z nich musel již před lety nepovšimnut vyrůst ze zapomenutého kořene po vykopaném fíkovníku (jednalo se o rostlinu přemístěnou do skleníku, která byla před několika lety „zrušena“ a řízkovanec z ní je nyní v květináči jako rostlina F4). Až do svého zjištění jsem přičítala odlišnosti obou keřů (také nižší odolnost vůči mrazu matečné F4) faktu, že část keře (právě matečné F4) je v zastínění švestkou…

V půli srpna jsem sklidila několik fíků také na fíkovnících v nádobách. Úroda byla chudičká, ale potěšila. Fíky, byť poměrně malé (průměr cca 4cm) byly krásně vybarvené a výborné. Kupodivu, letní násadu již nemají.

Letos jsem zjistila u svých fíkovníků ještě dvě zajímavosti.

Víte, které plody jsou ty nejsladší? Poznají se lehce – jsou naďobané vosami. Díky dírám vypadají sice nevábně, hostům by je pěstitel určitě nenabídl, ale jsou opravdu ty nej…

A pokud je za slunných dní zapomenete na keři, můžete je sklidit sušené. Právě to se mi letos poprvé díky hustým větvím stalo.

U fíků adriatické skupiny, které obě sklizně nasazují partenokarpicky (bez oplodnění vosičkou blastofágou), se uvádí, že nejdou sušit. Pokud si koupíte sušené fíky, jsou výhradně smyrenské skupiny. Před několika lety jsem pár svých plodů zkusila usušit zcela stejně, jako švestky či křížaly (na slunci s dosušením na radiátoru), ale výsledek byl nevalný, takže další roky se fíky jedly jen čerstvé. Zkoušela jsem i kompot se zelených, nedozrálých fíků, ale nenašla jsem tu fintu, jak zbavit plody latexu. Letos jsem našla několik přehlédnutých plodů částečně a dva zcela usušené viset na větvích. Byly výtečné a nijak si nezadaly třeba s chorvatskými.

Poprvé jsem také zkusila uvařit jam. Návod mi poskytl Mitas na: http://www.citrusy.cz/forum/viewtopic.php?f=3&t=1520&st=0&sk=t&sd=a&start=1020. Padla na něj zřejmě poslední letošní větší sklizeň, sebrala jsem fíků jen něco přes 1kg a žel už nebyly ani nějak moc sladké. … Fíky jsem umyla, ukroutila stopky a pak už dle návodu rozmixovala. Želírovací cukr jsem přidávala, až byla směs v hrnci trochu zahřátá (žel, ve všech návodech chybělo, kdy se má cukr vlastně přidat) a po přijití do varu nechala vařit ještě 4 minuty. Jam je opravdu zvláštní chuti, s vůní připomínající bezinky, ale čekala jsem, že bude ještě lepší. Možná to chtělo přece jen sladší (a některé možná i vyzrálejší) fíky. Snad příště.