Actinidia chinensis – kiwi
Pěstování velkoplodého kiwi u mne začalo víceméně jako pokus. Vysetím několika semínek z prvního koupeného plodu kiwi v obchodě v počátku roku 1993. Jednalo se o odrůdu Hayward. Semínka jsem vysela do provizorní množárny (krabička od nanukového dortu) a vzešlo mi 5 rostlinek. Ty jsem po měsíci přesadila do volné půdy svého tehdejšího tranšejoskleníku k fíkovníku. (O tranšejoskleníku – malé „ohrádce“ výšky 120cm se dvěma stěnami z lahví, dvěma z betonových opěrek, zahrnutých zeminou resp. kompostem, na zimu zakrývané střechou z prken, polystyrenu a trochy zeminy jsem psala na původních stránkách).
Tam ale rostlinky živořily, skoro nerostly, tak jsem vybrala 2 nejlepší a přesadila je do volné půdy citrusového skleníku … kde spolu s řízkovanci 2 samic a samce pro změnu rostly až moc… Tak musely ven, tentokrát již do volné půdy zahrady (viz mateřské stránky, heslo „Zkušenosti“, článek „Jak jsem sázela kiwi“).
Vysazené rostliny postupně odumíraly, nejdéle se držely oba semenáče. Slabší z nich měl kupodivu načervenalé listy, ale zřetelně nižší odolnost vůči mrazu, než silnější semenáč. Bez toho, že by se na slabší rostlině objevilo byť jediné poupě, abych věděla, zda je rostlina samčí či samičí, přežila i slabší rostlina zcela bez ochrany několikery silné zimní mrazy (-22°C a dokonce -26°C), než se se mnou po 15 letech také definitivně rozloučila.
Tak mi zůstala jen poslední rostlina, která za léta v zahradě získala až neuvěřitelnou odolnost. V r. 1999 poprvé zakvetla několika poupaty a já z nich zjistila, že mám samčí rostlinu. Snad stojí za zmínku, že v té době jsem věděla jen v Brně o dalších 2 samčích semenáčích odrůdy Hayward, které v podstatě s malou ochranou jako jediné A. chinensis snášely naše místní mrazy (i když se jednalo o zahrádky ve městě, kde zimní mrazy nepřesahují -18°C a díky zástavbě rodinnými domky je poloha přece jen více chráněná i vůči větru). Stejné podmínky zato nepřežívaly žádné samičí rostliny.
Obecně platí – čím větší plody, tím nižší je mrazuvzdornost odrůdy i rostliny.
Měla jsem tedy na zahradě superodolnou samčí rostlinu kiwi, která za těch již 25 let dokázala přestát zcela bez poškození opakované mrazy -20°C a více, 2x -24°C a jednou, v nejhorší ráno zimy 2005/2006 i -26°C!!! Mrazy tehdy rozpraskal kmen rostliny, odmrzly loňské výhony, takže kiwi ten rok nekvetlo, ale další rok si to vynahradilo neskutečným množstvím květů! Po pravdě – kočičími drápy byl kmínek narušený víc, než těmi nejsilnějšími mrazy…
Před pár lety, když jsem viděla tu záplavu samčích květů, jsem začala uvažovat, co dál. Rozhodně se mi nechtělo likvidovat tuhle neskutečnou rostlinu jen proto, že je samčí a tudíž sama neplodí. Takže … přeroubovat, resp. zkusit naroubovat nebo naočkovat do větví samičí rouby. Někdy kolem r. 2010 jsem získala od p. Urbánka několik roubů odrůdy Ashoka. Chuťově výborná odrůda se středně velkými plody, nicméně mrazová odolnost pouze do -15°C. Tehdy bývalo každou 2. zimu u nás v nejchladnější noc -20°C a více, ale „za pokus nic nedám“. Měli jsme zřejmě neuvěřitelné štěstí, kdy „vše klaplo“ - rouby se ujaly skoro všechny, vzápětí vykvetly a my tak téhož roku ochutnali první vlastní plody. Jenže … po krásném podzimu přišla zima s -22°C a rouby odmrzly. Neodradilo mne to a roubovalo se znovu – znovu odrůda Ashoka a poté i odolnější Kobyliská p. Frydricha. Kobyliská se naroubovat nepodařila, Ashoka se opět přijala v pár roubech. A když o pár týdnů později opět na roubech Ashoky vyrazila bohatá poupata, původní chybu (nedočkavého pěstitele) jsem již neudělala. Na každém roubu jsem ponechala pouze jediné poupě, takže se mohl vyvinout pouze jeden plod. Rouby díky tomu nádherně za léto přirostly, několik plodů pro potěšení jsem přece jen sklidila, ale hlavně: rouby tentokrát přestály (zcela bez ochrany!!) i následující zimu, byť přece jen mírnější („jen“ -18°C). nicméně na Ashoku to byl skvělý výsledek – ten můj odolný semenáč předal roubům část své mrazové odolnosti a choulostivá samičí odrůda tak dokázala zvládnout o několik stupňů vyšší mrazy, než se u ní uvádí.
Tyhle rouby Ashoky už vydržely až do dnešních dní, zvládly mráz -21°C a to bez odmrznutí květu schopných částí, takže každou sezónu teď sklidíme aspoň pár plodů. Zkoušeli jsme opakovaně doroubovat jiné odrůdy, ale zatím s malým úspěchem – sice se některý slabý roub chytil, ale nechce se mu kvést. Tak jsme z původních roubů Ashoky naroubovali další větve … a opět úspěšně. Abych si zvýšila úrodu, nechala jsem v posledních letech přerůst pár výhonů Ashoky do vedle rostoucí nízké višně. Když letos rostlina kvetla, tak jsem si myslela, že moc plodů nebude, „v nižších patrech“ na keřové části byl jen sem tam nějaký samičí květ, ale když jsme pak trhali višně, nestačila jsem zírat – v koruně višně na několika místech doslova hrozny plodů! Některé výhony se nad posledním plodem podařilo zakrátit, aby se dále neprodlužovaly a rostly hlavně plody, u jiných bude muset počkat řez až na pozdně podzimní sklizeň. Letos, přes velké ztráty plodů díky tropickému horku, bude konečně o desítkách plodů. Na jednom z tažců do višně jsou plůdky zjevně odlišné, zřejmě mi konečně zaplodila i další odrůda.
Poznámka: moje kiwi není ve skutečnosti A. chinensis, ale A. deliciosa. Pravé A. chinensis má zlatožlutou dužninu, to běžně prodávané zelené je A. deliciosa.
Náhledy fotografií ze složky Actinidia chinensis