C. kinokuni - kishumikan
C. kinokuni - Kishumikan
C. kinokuni HORT ex. TAN (Tanaka č. 145) je u nás jedním z méně známých citrusů, ale je zároveň jednou z rostlin, kterou jsem si nejvíce přála mít ve své sbírce. Důvody jeho dosavadního opomíjení našimi pěstiteli jsou zřejmé – většina našich pěstitelů, zejména té starší generace, je orientována na komerčně pěstované druhy a odrůdy, jejichž plody se dostávají i do našich obchodů. Kishumikan se svými malými a pro trh tudíž nezajímavými plody k těmto citrusům nepatří.
Dle literatury se jedná o ranou maloplodou mandarinu původem z jižní Číny, dorůstající v malý, rozložitý strom s kulovitou korunou, s malými, kopinatými listy a drobnými květy. Plody jsou malé (25 až 40mm), tmavě oranžové, zploštělé na obou koncích, oplodí tenké, přiléhavé ale snadno loupatelné. Dužnina je světle oranžová, příjemné chuti a vůně, vynikající kvality s několika polyembryonickými semeny. Plody dobře drží na stromě, byť pufnou. Z Číny se dostala do Japonska, kde je nazývána Kishu-mikan a pěstována ve 4 odrůdách. Nejznámější je odrůda Hirakishu s velkými plody a bezsemenná odrůda Mukakukishu (rovněž s většími plody průměru 40 až 50mm). Kishumikan je v Japonsku oblíbeným ornamentálním citrusem.
Kishumikan by mohl být dle výše uvedeného ideálním sladkoplodým citrusem do bytu – malého vzrůstu, vysoké dekorativní hodnoty, bez trnů, malé, sladké plody s raným vyzráváním a vynikající kvalitou dužniny, zřejmě s tropickým původem základního druhu. Nikde jsem žel nenarazila na informaci, zda se jedná o tropickou či subtropickou rostlinu. Právě na této skutečnosti závisí nároky kishumikanu na pěstování a zejména zimování v našich podmínkách a tím i jeho využití v bytech.
Druh má původ z jižní Číny - ale to je velké území, od asi 22° po zhruba 30°s.š., což by znamenalo tropický resp. „polotropický“ pás. Je pěstován v Japonsku, ale také se blíže neuvádí, kde přesně. Japonsko se rozkládá od zhruba 25° (ostrovy jako Okinawa) po asi 45°s.š., tj. od okraje tropů přes celé subtropy až na hranici mírného pásu. Subtropický pás je na severní polokouli vymezen mezi 30 a 45°s.š., tropický pás je mezi obratníky (obratník Raka 23,26°s.š.), resp. mezi 10 a 30°s.š.
Roub kishumikanu jsem získala z Kociánky a naroubovala jej v březnu 2003 na podnož trifoliáty. Zimování bylo nejprve v mé zimní minizahradě, od zimy 2004/2005 v nově rekonstruovaném, jen mírně temperovaném skleníku. Na léto byla vynášena na zahradu. V zimě 2005/2006 rostlina zcela bez poškození přežila mráz -6°C a počátkem června 2006 rozkvetla první 2 poupata. Kvetení (přes pokus o opylení mandarinou Kinnow) bylo bez násady.
Znovu rostlina kvetla v květnu 2007 (od 8.5. do 22.5) a se svými 70 poupaty byla „jako nevěsta“. Většina rostlin byla už ze skleníku dávno venku a část z nich také kvetla, tak jsem případné opylení nechala na přírodě. Plody se nasadily snad z většiny květů, tak jsem částečně redukovala a zbytek nechala na rostlinu samu. V půli léta zůstalo na rostlině 10 plodů, na 3 z nich prasklo oplodí, začaly předčasně dozrávat, posléze kvůli plísni musely být sklizeny.
Rostlinu jsem dávala na klubovou výstavu (2. až 4.11.2007) se sedmi plody, již pěkně vybarvenými do oranžova. 6 z nich bylo stejné velikosti, dle popisů typické pro kishumikan, 7. plod byl mnohem větší, evidentně hybrid. Hned po výstavě jsme sklidili první tři plody. Byly zcela stejné, zploštělé, s malým krkem a prohlubní v místě blizny, 43x41mm, světle oranžové oplodí, přilehlé, loupatelné, mírně lámavé, tenké (tl. cca 2mm). Dužnina byla sytě oranžová, cca 9 dílků, bez semen, šťavnatá, chuť velice výrazná, kyselosladká, velmi chutná. Rostlinu jsem nechala pro lepší vyzrání plodů zatím doma v hale (teplota cca 18°C), u okna s ibišky a psidiem. Další malé plody byly sklizeny kolem 6. prosince – velikostí i dalšími znaky se podobaly předchozím plodům, ale jejich dužnina byla výtečná! Šťavnatá, sladkokyselá, s výraznou sladkostí …
Poslední, ten velký plod, jsme sklidili až 19.12. 2007. Byl sytě oranžový, zploštělý bez krku, 58x43mm s jamkou na blizně, váha 80g, oplodí voňavé, lehce loupatelné, lámavé (připomínalo oplodí mandariny unshiu), tl. cca 3mm. Dužnina s 10 dílky (žel také bez semen) šťavnatá, velmi sladká s příjemnou nakyslostí, naprosto vynikající chuti. Lepší mandarinku jsem nikdy nejedla.
Dle popisu odrůd kishumikanu se zdá, že můj kultivar je Mukakukishu, ale to zřejmě ověří až další léta. Každopádně tato rostlina naprosto splnila moje očekávání. Jistě by stála za odzkoušení na vhodných podnožích v bytech. Osobně se domnívám, že chladné zimování sice snáší (u mne na trifoliátě bez poškození mráz až -6°C, opakovaně -4 až -5°C po několik hodin), ale nepotřebuje, takže by opravdu mohla dobře prosperovat i v teplých bytech. Mohla by mít nároky obdobné s teplomilnějšími kumkvaty. Zkušenost s dozráváním posledních plodů v hale ukazuje, že pro získání sladkosti plodů při zachování jejich výrazného aroma, je zapotřebí teplot min. kolem +18°C … a to není v bytech problém.
