Citrusy a jiné subtropické rostliny

 Citroníky

 Citroníky jsou poměrně nenáročné citrusy pocházející ze subtropického pásma, se kterými by měl začínat každý nový zejména „bytový“ citrusář. Přesto to byly citrusy, které se u citrusářů starší generace netěšily příliš velké pozornosti a byly spíše (s výjimkou Meyeru) na okraji jejich zájmu. Důvod byl prostý. Až do 90. let byly citrony jedinými citrusovými plody, které byly v obchodech celkem běžně dostupné a daly se koupit po celou zimu. V létě, mimo sezónu, byly občas dováženy tzv. limetky, plody kyselého lajmu (C. aurantifolia). Proto se citrusáři sháněli po velmi žádaných (a v obchodech jen výjimečně sehnatelných) sladkoplodých citrusech – především mandarinách a pomerančovnících.

V posledních letech je ale situace jiná. Na pultech obchodů se objevují mandarinky a pomeranče skoro po celý rok, jejich ceny jsou většinou velmi příznivé (srovnatelné třeba s jablky) a „úzkoprofilovými“ s relativně vyšší cenou se staly naopak citrony. A ty se navíc objevují na pultech jen sezónně. Právě tento fakt byl impulsem pro můj zájem o vyzkoušení a pěstování citroníků v mých podmínkách.

Vzhledem k tomu, že citroníky snášejí oproti ostatním subtropickým citrusům menší mrazy (pro většinu odrůd je likvidační již mráz -4°C) a je lépe se jim u citroníků (zejména s plody) zcela vyhnout, začala jsem je pěstovat se zimováním v bytě RD a s letněním na zahradě. Během zimy jsou umístěny na parapetech jižních oken a větší rostliny na zemi či stolku těsně před oknem bez radiátoru. Vybírala jsem si odrůdy, doporučené do bytů. Tj. přednostně odrůdy, které přes zimu neztrácejí listy, jsou odolné, bohatě plodí, mají kvalitní plody a jsou (pokud možno) méně vzrůstné. Po zkušenostech se škůdci, kteří se mi pravidelně objevovali na rostlinách ke konci zimy (hlavně puklice a svilušky) a já je likvidovala ručním omýváním jarovou vodou, jsem výběr dále zužovala na odrůdy beztrnné či alespoň s málo trny. No … v praxi jsem tím vyloučila drtivou většinu pěstovaných odrůd, takže jsem nakonec musela v ledasčem slevit.

Citroníky v bytě zatím neměly problémy ani s nižší intenzitou světla během zimy a topením v pokojích. Jako u ostatních takto zimovaných rostlin jsem udělala opatření proti ochlazování květináčů od okenních rámů a větve nepouštěla nad těleso topení (o způsobu mého zimování píši na mateřských stránkách). Je potřeba pouze vyšší pozornosti při zálivce, aby nedošlo k přelití substrátu – zejména řízkované citroníky jsou náchylné na uhnívání kořenů. Plody z jarního i letních kvetení během pozdního podzimu přirůstají a postupně dozrávají. U citroníků je velkou výhodou, že plody po dozrání zůstávají na rostlině a jejich kvalita se zhoršuje jen velice pomalu (růst oplodí na úkor dužniny a podílu šťávy). Citrony můžeme sklízet i několik měsíců po dozrání, takže plody sbíráme až v době, kdy je potřebujeme. Dá se použít i oplodí bez chemických látek. Tenhle klad domácího pěstování citronů jsem již velice ocenila. Manžel si plody postupně stříhá po jednom do čaje (a mně neplesniví žádné zapomenuté citrony v ledničce) a já využívám čerstvě nastrouhanou „kůru“ do vánočního pečiva (vůně lineckého těsta je s kupovanou sušenou „kůrou“ naprosto neporovnatelná). Využívám i odstřižené zdravé listy z citroníků – přidávám je do hrnku při vaření čaje. Po spaření vodou se z listu uvolňují vonné silice a čaj je neuvěřitelně aromatický. Při pití list z hrnku nevyndávám a piji čaj „přes něj“ – tak jsou silice nejvýraznější.

Ve své sbírce mám z C. limon odrůdy Lisbon, (údajně) Genoa, Genoa, Pavlovský, Feminello No5, Krasnodarský, Sulun, Městnyj (ze Šachridze) a „bezejmenné“, z panašovaných Panašovaný (ITSZ), Sungold a Follis Variegata.

Kromě „pravých“ citroníků i několik klonů Meyer (C. meyerii) a křížence C. limon s dalšími druhy – odrůdy Limoncella, Dioscuria, Lipo, Ponderosa a blíže neurčenou odrůdu.

Některé z rostlin mám již několik let, tak bych ráda popsala své zkušenosti s jejich pěstováním.

Lisbon

Popis a původ: citroník původem z Portugalska, vysoký, vzrůstný, trnitý strom. Je značně odolný vůči škůdcům, je doporučovanou odrůdou pro pěstování v bytě s letněním. Je středně produktivní, plody středně velké, kvalitní.

Rostlina je roubovaná, roub jsem štěpovala v půli července 2003 na podnož trifoliáty.  První 2 roky byly přírůstky díky slabší podnoži velmi malé, poté však začal citroník přirůstat o to bujněji. Poprvé kvetl až na jaře 2008, ale všechny plůdky postupně opadly. Další kvetení v květnu 2009 vypadalo zpočátku rovněž beznadějně – nasazené plůdky opadávaly do 3 týdnů od opylení. Vzhledem k tomu, že podobně mi opadávaly plůdky i z dalších citroníků, zkusila jsem zálivku roztokem (po pravdě dost silně fialovým) hypermanganu, abych dodala více draslíku. Tento zásah se zdařil a citroník udržel z konce jarního kvetení své první 2 plody. Koncem léta kvetl podruhé a nasadil ještě 5 malých plůdků. Kvůli nasazeným plodům byl toho roku zimován v domě. 

Odrůda je z citroníků  vzhledem k mrazu jedna z nejodolnějších – nechtě jsem tento údaj z literatury prověřila v zimě 2005/2006, kdy mi teplota ve skleníku klesla v zóně s touto rostlinou na -5°C a Lisbon přežil jen s poškozením konců větví z letních nárůstů.

Růst této rostliny, přes zakrslou požnož, byl tak bujný, že jsem se kvůli místu musela s ní rozloučit. Novému majiteli letos na jaře pěkně zakvetla a teď se těší na svou první úrodu.

Citroník z podnože 

Popis a původ: rostlina byla získána jako podnož koupeného kumkvatu Fukusha (Hornbach na jaře 2003). Podnož byla řízkovaná z plodící rostliny. Příštího jara vyrazil z podnože kratičký výhon s 1 listem a několika poupaty, z nichž se vyvinul a nakonec i dorostl a dozrál plod – dle všech znaků se jedná o některý klon meyerova citroníku. Vrchol výhonu se již v dubnu podařilo úspěšně naroubovat na podnož trifoliáty.

Matečná rostlina se zralým plodem byla jako rarita vystavena na naší výroční klubové výstavě v Lužánkách (listopad 2004). Během zimy a následujícího roku postupně odumřela celá roubovaná koruna Fukusha kumkvatu a v důsledku klejotoku později i podnož.

Dceřinná rostlina se na trifoliátě dobře ujala a v nádobě poprvé sporadicky zakvetla již následující jaro.. Vzhledem k pomalému růstu rostliny (velmi slabá podnož) byly první květy ponechány až v r. 2007. Rostlina však ani ze 2 jarních a pak letního kvetení plody nevytvořila (jen samčí květy) popř. neudržela (samovolný opad nasazených plůdků brzy po opylení). Teprve koncem května 2009 z cca 25 poupat nasadila několik plůdků, které si ještě zredukovala na konečné 3 plody, které se již udržely a dozrály. Plody byly typické malé meyery – v temperovaném skleníku předčasně dozrály do světle žluté barvy při velikosti cca 45mm a nestačily dostatečně vyrůst. Rostlina byla v počátku téže zimy vysazena do volné půdy opěrky skleníku. Přes poklesy teplot až k -4°C snáší zimování bet poškození, roste velmi zakrsle a kvete 2x během jara a pak později v létě, ale plody ještě na trvalém stanovišti neudržela. Zdá se, že jí vadí rychlé změny teplot a možná i méně světla za cihlovým rohem a dvojitou stěnou z lahví skleníku.

            Limoncella

Popis a původ: jedná se zřejmě o křížence citroník x cedrát..

Rostlinu jsem získala z výprodeje v Globusu na jaře r. 2005, tehdy za pouhých 100 Kč, s nasazeným malým plůdkem. Je řízkovaná, pěstována jako palmeta.  Je remontantní, kvete 3x až 4x do roka, plůdky je vhodné redukovat. Poupata i mladé výhony jsou nafialovělé s nádhernou vůní (vůně připomíná vůni cedrátu Buddhova ruka). V mém dosavadním pěstování kontinuálně plodila po 3 roky, 4. rokem odpočívala a dorůstala, poté zase již 3. rok bez přestávky plodí. V r. 2009 a 2010 dozrálo na rostlině postupně ze 3 kvetení 7 a 9 plodů, v r. 2011 byly z 1. násady ještě v zimě ponechány 2 plody, z 2. kvetení na jaře dalších 7 plodů, které během léta dorůstaly bez další redukce. Přestože rostlina byla na svoji velikost plody zcela vytížená (tedy resp. přetížená), kvetla v létě ještě jednou. Z nasazených plůdků již jsem jí neponechala nic. Počátkem listopadu jsou plody ze zimního kvetení již zcela dorostlé i krásně žlutě vybarvené, větší z plodů jsem musela pár dní po umístění rostliny do haly na zimování prasklý sklidit. 2. plod byl sklizen koncem listopadu a na rostlině zůstává 7 již poměrně velkých zelených plodů.

Plody z Limoncelly jsou si vzájemně velmi podobné – ve zralosti jsou hmotnosti cca 170 až 190g, oplodí sytě žluté, cca 3 až 4mm silné, dužnina žlutá, šťavnatá, kvalitní, bez semen nebo s několika zakrnělými semeny.

Rostlina je zimována výhradně na okně v bytě, kde přes zimu neztrácí listy, a je dost odolná a tolerantní i vůči některým chybám pěstitele. Rostlina po dva roky zimovala v bytě u mojí mámy, která o citrusech neví vůbec nic (puklice, které se během 1. zimy objevily na listech, máma považovala za cosi okrasného…), a přesto zimu přečkávala v dobrém stavu i s pomalu narůstajícími plody a opadem pouze starších listů. Je prakticky beztrnná a velmi dobře přirůstá. Potřebuje teplejší zimování, při chladném zimování řízkovanci opakovaně odumírali (ověřeno u P. Broži).

Limoncella je jedna z mých nejvděčnějších rostlin a pro bytové pěstování ji mohu všem vřele doporučit.

O dalších mých citronících píši na jiných místech těchto (popř. i mateřských) stránek - jedná se o tzv. Genoa (Štíhlé vřeteno), Meyer (mateřské stránky), Dioscuria (Citrusy z bývalého SSSR).

V těchto dnech mi dorůstají plody na dalším z klonů meyerova citroníku a 1. plod na remontantním citroníku ze Šachridze.