Jak jsem sázela kiwi
Počátkem 90. let jsem (asi jako každý tehdejší citrusář) vysela semínka kiwi (actinidia chinensis) z koupených plodů odrůdy Hayward a čekala, co z toho bude.Bez stratifikace, bez chemického ošetření semínek či substrátu, prostě jen tak omyté do substrátu pro pokojové rostliny s polovičním podílem písku (z dětského pískoviště před domem). Vzešlo mi hned několik rostlinek, které jsem asi po měsíci přesadila do volné půdy svého tranšejoskleníku. Přes bohatou zálivku a přistínění fíkovníkem (a nebo právě kvůli němu?) sotva živořily, stále „klapoušily“ a tak jsem ještě toho roku na podzim (1993) z nich vybrala dvě nejsilnější a zasadila spolu s koupenými řízkovanci (1 samec Matua a 2 samice – Bruno a Hayward) do volné půdy skleníku. Tam rostly báječně – jenže zase až moc. Tak musely po roce opět ven, tentokrát do volné půdy na stálé stanoviště. A řešil se opět předchozí problém: co se zálivkou, aby při slunečných, letních dnech zase neuvadaly? Problém byl o to palčivější, že tentokrát bylo vybrané místo plně osluněné a nechráněné. Navíc jsem tehdy bydlela na opačné straně města, takže jsem mohla zalévat tak nejvýš 2x do týdne. Co taková zálivka dělá s kiwi v praxi, jsem si vyzkoušela již dva roky předtím na koupené rostlině, která za celé léto měla přírůstek pouze 30cm(!) a v zimě uhynula.
A tak jsem to vyřešila následovně: protože aktinidie mají kořeny široce rozložené do malé hloubky podobně jako broskvoně (alespoň v prvních letech), stačí vytvořit pod částí rostliny jakýsi pojistný „lavor“ a zároveň zabránit odpařování zálivkové vody z těsné blízkosti rostliny. Většina kořenů tak bude v přijatelně vlhké zemině, malá část bude čerpat z „pojistky“.
Vykopala jsem tedy lavorovitý dolík asi 25cm hluboký, dno vyložila igelitem (čtverec asi o straně 20cm) a zakryla vrstvou slámy, překryté nalámaným sušeným kravěncem. Sláma by měla zajišťovat jednak přiteplení kořenů a postupné provzdušňování při tlení, po zetlení spolu s kravěncem vytvoří zásobní hnojivo. Na kravěnec jsem nasypala vrstvu asi 5cm kvalitní zahradnické směsi s přídavkem Býčkova hnojiva. Na tuto vrstvu již je sázena sazenice s kořenovým balem popř. u překopávaných rostlin bez balu (při vykopávání došlo k odpadání zeminy a obnažení všech kořenů) a zásyp je proveden opět kvalitním zahradnickým substrátem. Následovala důkladná zálivka se současným hutněním zeminy kolem sazenice a pak byla na zeminu rozložena vrstva asi 5cm slámy v šířce min. 15cm kolem sazenice (průměr kruhu 30cm). Na slámu byl uložen čtverec igelitu případně mikrotenu o straně asi 20cm, proříznutý pro protažení kmínku rostliny. Igelit jsem nakonec zatížila proti odvátí větrem. Tento horní igelit tvoří zábranu proti odpařování závlahy z těsné blízkosti rostliny – co se odpaří, to se zase vysráží a spadne zpátky k rostlině, sláma zajišťuje větrací mezeru a navíc zateplení na zimu. Tak nedojde k uhnívání ani plesnivění kmínku aktinidie a zároveň není třeba tolik zalévat. V praxi jsem si ověřila, že mulčování s krytem kolem kmínku stačí v prvních dvou letech po zasazení rostliny, pak lze sejmout. V parnech kolem 30oC stačila zálivka opravdu jen 2x za týden a musela jsem nejméně 3x za léto stříhat bujně rostoucí výhony. Nijak vůči zimě nechráněné výhony vymrzly pouze ve 2. zimě po zasazení při mrazech -22oC (!) Některé ke kořenům, dvě z nich (nevím, zda semenáče, jelikož se mi rostliny při sázení vzájemně pomíchaly) pouze v nových výhonech a kmínek, byť s popraskanou kůrou, zůstal a obrazil!
Po několika letech jsem o své plně osluněné místo přišla, když soused nechal přerůst své zákrsky u společného plotu (já mám kiwi asi metr od tohoto plotu) a tak se mi až na jedinou rostlinu dostaly všechny ostatní do téměř dokonalého letního stínu. Nejvíce zastíněné postupně odumíraly a zůstaly poslední tři rostliny. Ta jediná na slunci od r. 1999 také jako jediná bohatě a pravidelně kvete, ale je to bohužel samec. Zbylé „nějak“ rostou, mají obrost, který by měl být plodonosný, jen květy stále nikde. Soused začal v poslední zimě více prořezávat, tak se třeba plodů přece jen ještě dočkám.
Poznámka: po letech přežil pouze kvetoucí samec