Jak vybírám a kupuji citrusy
Nákup v hypermarketu
Velké hypermarkety (OBI, Hornbach, Bauhaus) nabízejí také citrusy. Nakupovala jsem v Brně ve všech třech těchto obchodních centrech a získala následující zkušenosti:
Citrusy bývají prodávány v květináčích buď s nasazenými (popř. zralými) plody nebo kvetoucí. Jsou jak řízkované, tak roubované, ale u roubovanců jsem se ještě nesetkala s podnoží ze semenáče. Když si prohlédnete pořádně podnož, zjistíte, že je řízkovaná ze silného výhonu. Nejčastěji jsou prodávány kalamondiny (C.madurensis), kumkvaty Fukusha (Fortunella obovata) a meyery. Rostliny jsou v květináčích od průměru 12cm a bez udání typu podnože. Moje podnož s Fukusha kumkvatem mi vyrazila květní výhon a tak jsem podle dopěstovaného plodu zjistila, že podnoží je citroník.
V obchodech mívají ke konci akcí (popř. po jejich skončení) slevy, kdy za značně nižší ceny doprodávají rostliny, které by jim jinak pravděpodobně brzy uhynuly. Podmínky v měsících, kdy nemohou umístit citrusy na venkovních expozicích, a nebo u malých rostlin, které by mohly být lehce zcizeny, nejsou uvnitř nákupních hal pro citrusy dobré – příliš tepla, nedostačující osvětlení ze stropu a mnohdy i úplné zastínění na vícepatrových vozících. Při nákupu citrusů za takových podmínek je jejich brzký úhyn velmi pravděpodobný. Jedině musíte mít štěstí a kupovat hned po dodání rostlin do obchodu. Pokud ovšem nakupujete z doprodeje na jaře, na venkovním stanovišti nebo alespoň z umístění se řádným osvětlením, bývá to opravdu dobrý „kup“. Já takhle získala „za pusu“ rostlinu z OBI, řízkovaný citroník nebo jeho kříženec nejspíš s cedrátem s nasazenými plůdky. Nechala jsem dva, postavila ho nejprve do skleníku (byl květen a právě dost chladno) a po dvou týdnech na terasu. Z dalšího kvetení jsem nechala ještě jeden plod. Přes léto hezky narůstala koruna, kvetl ještě 2x, ale nasadit další plody jsem mu už nedovolila. V půli XII. je v domě na okně, plody utěšeně narůstají, spadly jen nejstarší listy u kmene keříku.
Letos v květnu (2005) jsem v Hornbachu narazila na nádherné mandariny Klementiny – odrůda Clemenules 22, dovezené přímo ze školky ve Španělsku. Rostliny byly v kulatých kontejnerech s průměrem 25cm na podnoži semenáč Carizzo (citranž), s hustou vzrostlou korunou (průměr přes půl metru) s květy a malými plůdky. Substrát byl mulčován borovou kůrou, na kmeni byl identifikační štítek (žlutý proužek papíru) s názvem odrůdy, podnoží a původem. Rostliny byly na venkovní expozici. Cena byla na naše poměry vysoká (835,- Kč), ale po přepočtu na Euro odpovídající. Rostlina byla označena jako „hrnková kultura“. Neodolala jsem a koupila si tu nejméně nakvetlou (přesto měla ke stovce poupat), ale s nejlepší korunou. Doma jsem ji zkusmo povytáhla z kontejneru– bal byl dobře prokořeněný, kořeny byly nepoškozené, natvarované dle nádoby – z toho bylo zřejmé, že se jednalo opravdu o rostlinu pěstovanou v kontejneru. Mimochodem – z kořenů jsem vytáhla dost vypasenou žížalu. Přesadila jsem do většího kontejneru (ǿ30cm) a po létě na zahradě jsem dopěstovala první dva plody (více jsem nechtěla na 1. plodnost nechávat) již na počátku listopadu. Přes zimu je ve skleníku, ale vzhledem k použité podnoži by mohla být i doma.
Nákup v zahradnictví
U nás jsem se v dosud navštívených zahradnictvích (s výjimkou Agra v Brně - Přízřenicích) s citrusy nesetkala a tak mám osobní zkušenost pouze ze specializovaného subtropického zahradnictví paní Silvie Tunkl v Rakousku.
Její zahradnictví citrusy samo nemnoží (dle jejích slov je to neekonomické), ale dováží je z Kalábrie každý měsíc. Na venkovním prostranství má citrusy ze školek v kontejnerech, podobné mojí Clemenules 22 z Hornbachu, uvnitř (skleník z makrolonu) nabízí dražší rostliny obsypané plody v květináčích. Prostředí je pro rostliny nanejvýš příznivé a příliš se neliší od našich podmínek. Z dovozu z Kalábrie jsem koupila Kaki (tomel, churma), doma hned přesadila (zase včetně vyhoštění žížaly) a po letnění venku ho dala i přes ujišťování, že je „zcela mrazuvzdorné“ raději zimovat do skleníku. Bojím se, aby nebylo „zcela mrazuvzdorné“ jen v Kalábrii. Rostlina přes léto narostla, hodně nakvetla, ale zatím plody neudržela. Přesto jsem byla s touto koupí spokojena.
V našich zahradnictvích se můžeme nejspíše setkat s kiwi, které se prodává jak řízkované, tak roubované. V r. 2003 jsme na výletě našeho klubu do Opočna navštívili tamní zahradnictví pana Černého, který prodává několik odrůd aktinidií argut. Jednalo se o roční pěkné a dobře rostoucí řízkovance za velmi příznivou cenu.
Návštěva v zahradnictví Agro v Přízřenicích byla trochu netypická – o tamní citrusový skleník se v době mých dvou nákupních návštěv (jaro 2003, 2004) starala členka našeho klubu Iva Holečková a tehdy se mohlo vybírat přímo ve skleníku. Byly nakupovány matečné rostliny (Polsko, Rakousko, Itálie) a spolu s podnožemi (trifoliáty) množeny v tomhle skleníku. Některé citrusy byly řízkované (citroníky, chinoto, tzv. limeta), ostatní očkované. Nabízené rostliny byly silné, zdravé a vitální, většinou rok po naočkování. Získala jsem 4 očkované mandariny (Honikan, Klementina, Hayashi a Matsuyama) a čtyři řízkovance Genoa, limeta, meyer a chinoto. S výjimkou Klementiny ostatní tři mandariny ještě týž rok zaplodily, Klementina kvetla bez násady v roce následujícím. Meyer kvetl rovněž ještě v ten rok, ale jako se všemi předcházejícími řízkovanými mladými Meyery s ním byl přes zimu i přes umístění v zimní zahradě problém se shozem listí – po dva roky zatím jen „nějak“ přežívá. Ostatní tři řízkovanci zaplodili o rok později a velice uspokojivě rostou. Je tu jen jediný „drobný zádrhel“: limeta (dovoz matečné rostliny z Itálie) docela určitě není „pravá“ limeta – asi na 99% jde o West Indian – tzv. mexický lajm a Genoa také docela určitě není Genoa (větší hrbolaté plody a větve s trny). Nutno ovšem přiznat, že tzv. Genoa je krásně rostoucí, remontantní, plodný a zatím bezproblémový citroník, který ani v zimě na okně neztrácí příliš mnoho listů (jen ty starší 2 let popř. mladé a nevyzrálé). Vzhledem ke kvalitě rostlin byla jejich cena (150,- Kč za rostlinu + DPH) velmi příznivá. Co se týká podnoží – koupila jsem celou přepravku (24kusů) ročních trifoliát. Rouby se na nich ujímaly velice ochotně (pokud jsem ovšem sama něco nezkazila) a ze zařízkovaných vrcholů jsem měla následující rok krásné podnože také s velice dobrým ujímáním roubů.
Zásilková služba
Některá velká zahradnictví nabízejí i rostliny na dobírku poštou – u nás např. Starkl a Kruh. Nevýhodou je, že kupujete „zajíce v pytli“ a záleží na odpovědnosti zasilatele, jakou rostlinu Vám zašle. Také se Vám může stát, že zásilka uvízne několik dní na poště a Vám zbudou oči pro pláč.
Já sama jsem si objednala ze zahradnictví Kruh několik rostlin již před asi 13 lety – tehdy to byly 2 mučenky, psidium a roubovaná Unshiu (základní odrůda). Rostliny byly silné, dobře zabalené a já s nimi byla velice spokojená. Někteří ze známých nakupovali v Kruhu v poslední době a také byli spokojeni.
Od Starkla již dobře 10 let odebírám rostliny na zahradu. Za tu dobu jsem zjistila, že pokud objednávám později, dostanu doslova zbytky na velmi ostrou reklamaci (musela jsem tak s opravdu nevlídným dopisem reklamovat 2x, ale pak jsem měla vždy v příští zásilce krásné rostliny). S citrusy osobní zkušenost nemám a ani ji nemíním učinit.
Nákup na výstavě a burzách
Pokud kupuji rostlinu od pěstitele na výstavě nebo na burze, mnoho možností výběru nemám – rostlinu buď mohu koupit nebo koupi oželet. Nabízené rostliny jsou většinou malé roubovance s několika listy nejvýše rok po naroubování, koncem října a v listopadu bývají nabízeny jarní roubovance z téhož roku. U rostlin do 100,- Kč s jedním výhonem je kořenový systém vymezen velikostí kelímku od jogurtu, jako podnož bývá nejčastěji použita trifoliáta a rostlina je ze skleníku. Pokud si ji koupí naprostý začátečník do paneláku a chce ji pěstovat jako „jinou pokojovou kytku“, je skoro bez šance. Navíc se musí počítat i s objevením se škůdců brzy po umístění v teple (nejčastěji puklice popř. svilušky). Já podobné rostliny dávám do zimní zahrady, pokud to jde dál od ostatních, než zjistím, že jsem si s nimi nedonesla škůdce, jehož ještě sama nemnožím…
Pěstitelé, množící ve větším, nabízejí rostliny už většinou na citranžích, na nichž rouby rychle rostou, popř. do bytu na citrumelech. Tyto rostliny bývají se zapěstovanou korunkou a v kontejnerech, pokud jsou již s nějakým tím plodem tak v květináčích. Cena je už ovšem vyšší.
Se dvěma takovými rostlinami jsem měla bohužel špatnou zkušenost. Koupila jsem dvě mandariny Klementiny u nás dosud málo rozšířených odrůd – Rubino a Spinoso. Byly roubované na citrumelech, ve vyšších kulatých kontejnerech s horním průměrem cca 12cm, vidlicová korunka, asi po 10 listech na rostlině. Zemina mi připadala nějak těžká a jakoby mastná. Byl konec listopadu, substrát evidentně nebyl prokořeněný, tak již jsem nechtěla přesazovat a jen jsem dala rostliny na dlažbu v zimní zahradě. Očividně scházely, tak v pokusu o jejich záchranu jsem je přemístila do skleníku (XII.2004). Obě uhynuly – Spinoso i s podnoží, z Rubina jen roubovaná část. Úhyn byl zřejmý dříve, než při záseku termostatu byly mrazy ve skleníku. Na jaře, při likvidaci rostlin, jsem obě vysypala z kontejneru a nestačila se divit: obě podnože byly obaleny textilií, připomínající jepas, přežívající podnož měla jakýs-takýs kořen, mírně zarostlý do hadry, uhynulá byla zcela bez kořenů! Kontejnery byly bez drenáže s takřka ucpanými výtokovými otvory, zemina, byť s velkým podílem rašeliny, byla jakoby mírně prolitá olejem – tak byla mastná. Ze dvou těžce sháněných rostlin mi tak zůstala jen ta jedna podnož… Kromě obou klementin jsem koupila ještě i třetí rostlinu – pomerančovník Navelina. Ten zůstal přes zimu doma (také v zimní zahradě na dlažbě), také se „šklíbil“, ale vydržel. Když jsem přesazovala, byl substrát i hadra kolem kořenů jako u klementin, ale těch kořenů bylo přece jen aspoň několik, byť krátkých a částečně prorostlých přes textilii, že se zachránil. Ale vzpamatovává se jen velmi pomalu.
Další zkušenost mám s nákupem na výstavě v Rakousku. Z výpěstků Vídeňské University jsem koupila dvě rostliny na trifoliátách. Cena byla na naše poměry vzhledem k velikosti rostlin přemrštěná (12,5 Eura za rostlinku max. s 10 malými listy na 2 až 3 větvičkách), ale na druhé straně se jednalo o „úzkoprofilové“ kultivary a z hlediska běžného prodeje citrusů o skutečné speciality. Koupila jsem tangelo Ugli (označené jako reticulata x Ugli) a limonelo Lipo. Naštěstí jsem hned přesazovala – Lipo měl zcela prokořeněný kontejner, Ugli sice měl ještě dost místa na kořeny, jenže jsem z nich vytáhla hned 4 malé žížaly… Ugli se až skoro rok po nákupu (konec srpna 2004) začal pořádně vzpamatovávat, Lipo se mi místo růstu stále snaží nakvétat. Za celé léto (koupeno v dubnu 2005) přirostly jen 2 listy, jenže také dva původní listy zároveň spadly.
Na co si dávat při nákupu pozor
Moje zkušenosti jsou zejména na základě nákupu již „hotových“ rostlin s květy nebo plody, které jsem uskutečnila jednak já sama, ale i moji známí.
Když kupujete plodící rostlinu v květináči, počítejte s tím, že se jedná o řízkovance (buď je řízkovaná přímo odrůda nebo její podnož). V každém případě jde o velmi mladou rostlinu, plodící ve stáří asi jednoho roku (mnohdy i již po několika měsících).
Řízkovanec má choulostivější kořenový systém, je třeba být opatrnější jak na zálivku, tak na výkyvy teplot či jiné šoky. U citroníků to platí obzvlášť.
Je asi nereálné vyklopit v obchodě rostlinu z květináče, abychom si mohli prohlédnout kořeny (jak radí Klockovi ve své publikaci), ale lehce zahýbat s kmínkem, zda rostlina v kořenáči drží, se dá i v obchodě. Často bývají vidět ne zcela zakryté kořeny. Pokud je substrát již od pohledu hutnější a zamokřený, není od věci zkontrolovat přičichnutím, zda nejeví známky zkyslosti.
Podívat se na velikost a zdravotní stav koruny – listy by měly být svěže zelené, neporušené, u nákupu v hypermarketu bývají až velice tmavé a dost tuhé, což ale není na závadu. Samozřejmě musí být i čisté a bez známek škůdců. Koruna, zvlášť sevřená a hustá, by neměla přespříliš přesahovat objem kořenového balu (pokud přesahuje více než cca 2x, je to známkou poddimenzování balu proti koruně – taková rostlina bude bez rychlého přesazení do větší nádoby brzy strádat a silně se zpomalí její vývoj).
Pokud jsou nasazeny plody, nenechat více než 1 plod na 10 listů u maloplodých odrůd (kumkvat, kalamondin), na 15 až 20 listů u mandarin a min.na 35 větších, zdravých listů u plodů s průměrem nad 6cm. Plody (zejména střední a velké) se u první plodnosti doporučují ponechat max. 4 na rostlinu.
V žádném případě si nevybírat rostlinu s málo listy a mnoha plody!! To je největší chyba začátečníka.
Myslí si, že když rostlina bohatě kvete a nebo má nasazených spoustu plodů, že je to známkou silné a plodné rostliny, která přežije všechno a bude plodit a plodit! Opak je pravdou. Na takovou rostlinu je třeba pohlížet jen jako na krátkodobou ozdobu bytu a nečekat od ní víc, než od „jednorázovek“ či kytic ve váze. Pokud má rostlina málo listů (popř. shodí všechny) a přitom bohatě nakvétá, znamená to jen předzvěst jejího rychlého konce. Nakvétá totiž ve snaze zachovat rod. Možná ještě nasadí plody, ale ty už nestačí donosit do zralosti a odumírá. Příčinou je porucha v kořenech, nefunkčnost či absence kořenového systému.
Před lety jsem dostala k narozeninám řízkovaný kalamondin – byl to dovoz z Holandska, zapěstovaný jako keříček s asi 15 listy a 4 plody (ǿcca 3cm). Žasla jsem a říkala si, že tak nádhernou rostlinu nikdy sama nevypěstuji (v tom jsem měla samozřejmě pravdu). Snědli jsme ještě ten den tři plody, ten poslední nechali asi dva týdny – pak mne manžel donutil ho obrat, prý aby se nezkazil… Naštěstí. Přes relativně brzké odstranění plodů a „pomyšlení“, které jsem tehdy mohla rostlině udělat v rámci paneláku, mi kalamondin jen tak-tak vydržel, rok nerostl, další jen pomalu a znovu nakvetl až na nově narostlé koruně po třech letech. A to jsem citrusy pěstovala již pár let předtím…
Z tohoto důvodu si vždy vybírám rostlinu s pěknou velkou korunou, očividně zdravými listy a nejlépe jen s méně květy. Pokud vidím mezi rostlinami z jedné dodávky i nějaké zcela bez květů, zatímco jiné kvetou nebo i mají plody, klidně si ty nekvetoucí vezmu - nakvétají mi brzy doma a já můžu od začátku regulovat počet nasazených plodů popř. již poupat.
Kupuji raději na jaře na venkovních plochách – rostliny stejně bez výjimky letním, tak je přenos a jiné umístění zcela bez rizika. Navíc je přes léto velká šance, že i trochu zanedbaná rostlina se dá do zimy do pořádku. Na podzim nakupuji pouze na výstavách (malé rostliny již za 30 až 50 Kč) – rostliny jsou ze skleníků, ale to u mne nedělá nejmenší problém.
Vezete-li rostlinu domů v autě, v horkých dnech ji „neuvařit“. Naopak v zimě si ji nechat prodejcem zabalit alespoň do novin, aby cestou domů nenachladla.
Po přinesení domů kontroluji kořeny – prakticky všechny rostliny je potřeba přesadit, v rostlinách v kontejnerech, postavených na zemině plantáže či záhonu, bývají často žížaly. Pokud postavíte kontejner zase na zeminu, mohou vylézt, když už nemají potravu, pokud však jsou otvory ve dně nádoby a postavíme ji např. na podmisku – je problém.
Při přesazení v každém případě dávám novou nádobu jen o řád vyšší a u řízkovanců pečlivěji drenážuji.
Při koupi na výstavách se nesmí zapomenout se pěstitele zeptat především na podnož (pokud není uvedena), stáří rostliny a způsob dosavadního pěstování. Nebát se raději více ptát, dát si poradit, jak rostlinu dále pěstovat a hlavně co nedělat – je lepší (aspoň pro mne) vypadat jako totální začátečník (popř. i něco horšího), než pro nemístnou „hrdost“ přijít o rostlinu.
Ještě krátká poznámka: když jsou na výstavách vidět rostliny, doslova obsypané plody, rozhodně to není měřítko toho, co rostliny bez vážné újmy snesou. Pěstitelé ponechají všechny plody, které je vystavovaná rostlina vůbec schopna unést, obvykle je ještě nadměrně „popohnaná“ hnojením či speciálním režimem a po výstavě buď následující rok vyčerpaná odpočívá (skoro neroste a neplodí) nebo v horším případě počítá pěstitel i s jejím úhynem. I to se totiž stává.